Jiří Menzel - jezdím pomalu

Režisér Jiří Menzel (77) si potrpí na kávu, a tak si pořídil do auta kávovar.
hodnocení článku 0.0 b / 0x
vaše hodnocení: 0 b.

Jaký jste řidič?
Jsem klidný řidič. Jezdím raději pomalu. Navíc se mi zdá, že stále méně potkávám bezohledné řidiče. Ale možná se mi to jen zdá, protože už nejezdím tak často jako dřív. Jezdím vlastně jenom mimo Prahu, po Praze už ne. Metro funguje, tak proč ho nevyužívat?

Kam jste se podíval nejdál?

Autem? Asi do Španělska. Byl jsem ve Valencii a za den a půl jsem dojel do Prahy. To jsem byl ještě mladý a hloupý. Také jsem byl autem dvakrát v Paříži a pravidelně jsem jezdil do Německa do Duselldorfu. Teď už bych si tak daleko netroufl. Dávám přednost vlaku.

V kolika letech jste si udělal řidičský průkaz?
Pozdě, na auto jsem neměl. Až když jsem udělal svůj první film, měl jsem peníze akorát na Trabanta. Tehdy se musely nejdřív složit peníze a pak několik let čekat, než na vás dojde řada. Měl jsem to štěstí, že můj první film se líbil generálnímu řediteli Čs. filmu, a ten mi dal na auto přednostní poukaz. Byl jsem z toho Trabanta tak šťastnej, že jsem v něm i spal. Byl to kombík, měl jsem v něm nafukovací matraci a spacák. Točili jsme Rozmarné léto a já jsem do hotelu chodil až ráno se vysprchovat. Druhé auto, které jsem si koupil, byl Saab. To byl skok. V Německu jsem dostal na festivalu peněžitou cenu za film, posedla mne pýcha a musel jsem mít to nejlepší auto.

Co nikdy nesmělo chybět ve vašem autě?
Kávovar! Kdysi jsem měl italskou mašinku – na espresso do auta. Nevím proč, ale už se to nevyrábí. Káva byl můj životabudič. A v autě si vařit kafíčko, to byla paráda.

Za svůj život jste měl hodně aut. Jaké máte teď?
Teď mám audinku, je moc krásná. Malý kabriolet. Koupil jsem ji kvůli naší Andulce, aby měla výhled. Vloni se mi stalo, že jsem jel bez střechy do Karlových Varů, svítilo sluníčko, a než jsem dojel, tak jsem se krásně opálil.

Máte ještě něco speciálního v autě?
Mám v něm takové zařízení, které udržuje vzdálenost od předchozího auta. Když auto přede mnou brzdí, tak ta moje audinka, aniž bych já musel šlápnout na brzdu, brzdí taky. Když to auto přede mnou zrychlí, tak ta moje audinka zrychlí taky. Je to strašně pohodlné. Pověsím se za jedno slušně jedoucí auto a jen držím volant.

Jakou máte zkušenost s policisty?
Dobrou. Pokuty a napomínání beru s pokorou. Naposledy se mi stalo, že jsem v Českém Krumlově vylezl z hotelu a aniž bych si toho všiml, vjel jsem v protisměru do jednosměrky. Potkal jsem na mostě taxikáře, který mi řekl: „Jedeš blbě!“ Už jsem to ale nemohl otočit, tak jsem jel dál a u zámku mě zastavili dva policisté. Byli na mě hodní. Řekli mi, že mě v Českém Krumlově rádi vidí, ale příště ať už to nedělám.

Potkala vás někdy nějaká nehoda?
Nic vážného, ale pravda je, že nejsem dobrý řidič. Moje audinka už je trochu oťukaná. Vyjížděl jsem z parkoviště a nevšiml si, že za mnou jede auto. Ten, komu jsem vrazil do auta, měl daleko větší škodu, a choval se naprosto úžasně. Říkal, že najezdí tisíce kilometrů měsíčně a je na bouračky zvyklý. Sám ochotně vyplnil všechny papíry, a tak jsem mu byl vděčný. Malý český podnikatel a choval se jako džentlmen. To je vzácné.

Vizitka:

-Narodil se 23. února 1938 v Praze jako syn spisovatele a scenáristy Josefa Menzela.
-V roce 1962 ukončil studium režie u Otakara Vávry na FAMU v Praze.
-Za svůj první celovečerní film Ostře sledované vlaky podle literární předlohy svého oblíbeného autora Bohumila Hrabala z roku 1966 získal Oscara za nejlepší zahraniční film.
-Další z jeho filmů Vesničko má středisková byl na Oscara nominován v roce 1985.
-Trezorový film Skřivánci na niti obdržel v roce 1990 cenu Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně, on sám pak roku 1996 získal Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu.
-Od sedmdesátých let se věnuje i divadelní režii. Působil také v zahraničí: v Bulharsku nebo bývalé Jugoslávii. Spolupracuje zejména s pražskými divadly: Činoherní klub, Vinohradské divadlo.
-Byl také učitelem na pražské FAMU, dále je zahraničním členem Americké filmové akademie.
-Je nositelem vysokého francouzského uměleckého titulu Chevalier des Arts et Lettres, což česky znamená Rytíř umění a literatury.
-Je autorem knih fejetonů Tak nevím (1996) a Tak nevím podruhé (1998).
-Koncem října 2004 se ve svých šestašedesáti letech oženil, během cesty po Asii si v Thajsku po pětileté známosti vzal o čtyřicet let mladší Olgu Menzelovou, vychovává s ní dvě dcery – Annu Karolinu a Evu Marii.



1/72/73/74/75/76/77/7


nahoru

kontakt - naši partneři - práce s cookies - mobilní verze

Copyright © 2005–2016 EBM system s.r.o. | technická podpora