Pokud řidič usedne za volant vozu a cítí se při tom dobře, není to náhoda. Na jeho pocitech pracují týmy odborníků, kteří už v počátcích vývoje každého modelu zkoumají reakce lidí na použité materiály, jejich tvar i funkčnost.
Pokud řidič usedne za volant vozu a cítí se při tom dobře, není to náhoda. Na jeho pocitech pracují týmy odborníků, kteří už v počátcích vývoje každého modelu zkoumají reakce lidí na použité materiály, jejich tvar i funkčnost.
Když se slavný britský komik Rowan Atkinson rozhodl natočit film o autech, neubránil se obdivu k šestimetrové limuzíně Mercedes Pullman. Scéna, kdy se fascinovaně dotýká stříbrného tlačítka a střídavě přitom na dálku zavírá a otevírá kufr, trvala snad několik desítek vteřin. "Miluji tyhle třpytivé drobnosti," svěřil se divákům. "Proto jsem si tohle nepraktické auto také kdysi koupil." Aniž by to možná tušil, stal se představitel Mr. Beana obětí výzkumníků a psychologů, které značka Mercedes zaměstnává. Například její berlínská laboratoř se specializuje pouze na hmatové vjemy.
Na svých internetových stránkách automobilka popisuje, jak probíhá taková laboratorní zkouška potahových materiálů sedadel. Testující osoba sedí za plentou a skrze malý otvor se rukou dotýká vybraných vzorků kůží. Výsledný dojem z materiálů nemá být ovlivněn ničím jiným než hmatem, proto kromě zástěny znemožňující vizuální kontakt má člověk na uších sluchátka, do kterých hraje hudba. To aby náhodou nezaslechl zvuk, který by jej v hodnocení mohl ovlivnit. a konečně vzdálenost od testovaného předmětu musí být taková, aby zkoušený materiál nemohl identifikovat ani po čichu.
Šéf týmu výzkumníků Holger Enigk předkládá testujícímu pět vzorků kůží. Dvě z nich jsou přírodní, tři umělé. Hodnotitel netuší, čeho se jeho prsty budou za okamžik dotýkat, ale kůži dokáže poznat během pěti vteřin. Vzorek s nejdražší kůží nakonec označí jako přírodní, ale "nepříliš vysoké kvality". Jeho favoritem se překvapivě stává proužek syntetické kůže. Holger Enigk hodnotí výsledek lapidárně. "Ne všechno, co je drahé, musí být nutně zákazníky přijímáno a ceněno."
Psycholog Jürgen Rosenberg, který je také členem berlínské laboratoře, k tomu říká. "Zjistili jsme například, že tloušťka vrstvy laku pokrývající část přístrojové desky má určitou hranici, za kterou už není lidem příjemná. Takže jsme mohli vývojářům rozmluvit, aby ten celkem drahý materiál nanášeli v tak tlusté vrstvě."
Ovladače musejí mít správný tvar
Laboratorní výzkum nemá za úkol zjistit pouze to, který z materiálů je lidmi nejlépe akceptován. Zkoušky mají dát především odpověď na otázku, proč tomu tak je. v případě kůže je zřejmé, že záleží na její měkkosti. Čím je kůže měkčí, tím se lidem zdá kvalitnější. To je také důvod, proč stoupá obliba syntetické kůže na úkor přírodní. Extrémní zátěži, které jsou vystavena sedadla každého auta, může stejně dobře vyhovět přírodní i umělý materiál. Ale syntetická kůže je při stejných vlastnostech na omak o poznání jemnější.
Odborníci však zároveň připouštějí, že hodnocení materiálů se může během let měnit. Zatímco dříve dávali lidé přednost nepravidelné struktuře povrchu, dnes je situace přesně opačná. Konkrétně při vývoji přístrojové desky Mercedesu a se ukázalo, že testující osoby lépe akceptovaly "technicky" pravidelný povrch než "přírodně" nepravidelný.
Obdobným zkouškám, jakými procházejí materiály, se podrobují i hotové výrobky. Například ovládače na přístrojové desce. Testy mají ukázat, jaký tvar a rozložení tlačítek lidem nejlépe vyhovuje. Součástí testů je i speciální tablo se šestnácti tlačítky, která jsou na pohled stejná, ale k jejich ovládání je třeba různé síly. Správně konstruované tlačítko musí podle Holgera Enigka klást přesně definovaný odpor, když jej člověk zmáčkne, stejně přesná musí být i hloubka, do které jej lze zatlačit. Ani zvuk, který při tom tlačítko vydá, není možné nechat náhodě. Řidič musí mít jistotu, že zvolenou funkci skutečně spustil. a konečně odpovídajícím způsobem se musí tlačítko vrátit i do výchozí polohy. "Všechny tyto úkony musejí probíhat v určitém souladu, aby lidé ovladač hodnotili jako dobrý," vysvětluje Holger Enigk.
Chytré auto řidiče nezatěžuje
Správný tvar ovladačů je důležitým základem každého automobilu, s přibývajícími funkcemi jejich počet ale neúměrně roste. o to, aby i ovládání plně vybaveného auta bylo pro jeho uživatele příjemné, se v mnichovské automobilce BMW stará Stefan Hoch. Je členem týmu zabývajícího se vývojem "inteligentních" systémů s názvem Connect Drive. v prostorách vývojového centra přítomným novinářům názorně ukazuje, jak bude v budoucnu řidič se svým autem komunikovat. "Naše výzkumy zjistily, že informační systémy, kterými jsou moderní auta vybavena, neúměrně odvádějí řidičovu pozornost. Snažíme se o to, aby se pohled očí řidiče i jeho mysl vrátila tam, kde je to nejdůležitější, tedy na silnici."
Testy, které automobilka provádí, mají například zjistit, kolik času ztratí řidič pohledem na obrazovku satelitní navigace. Speciální brýle s přesností na tisíciny vteřiny změří, kam a jak dlouho se dívá. "Ze zkoušek vyplynulo, že umístění obrazovky v horní části přístrojové desky je výhodnější, než poloha v jejím středu, která je běžnější," vysvětluje Stefan Hoch.
Navigace však není zdaleka jediným zařízením v automobilu, které rozptyluje řidičovu pozornost. Stresujícím faktorem je podle Stefana Hocha i skutečnost, že se majitel musí se svým vozem naučit komunikovat přesně definovaným způsobem. "Například k tomu, abyste hlasem přeladili rozhlasovou stanici, musíte zpaměti znát konkrétní povel. Budoucí systémy ale pouze z barvy vašeho hlasu poznají, že toužíte po změně." Stefan Hoch spouští autorádio, z jehož reproduktorů se line klasická hudba. "Klasiku nemám rád," říká a rádio promptně naladí popík.
Ještě lépe však bude, až řidič se svým autem bude moci přestat mluvit vůbec. Stefan Hoch předvádí, jak taková ideální budoucnost vypadá. Zvoní telefon a palubní počítač se řidiče ptá, jestli chce hovor přijmout. Řidič jen zavrtí hlavou, a hovor je odmítnut. Při druhém pokusu na souhlas přikývne, a hovor je spojen.
Také u BMW mají při zavádění nových systémů hlavní slovo psychologové. "Ukazuje se, že většina řidičů má při ovládání vozu stanovenu určitou hranici přísunu informací. Její překročení vede ke stresům a novým fobiím," míní Stefan Hoch. Podle něj mají konstruktéři často snahu naplnit vůz vším, co je technicky dostupné. "Psycholog však nakonec musí posoudit, zda je taková věc pro uživatele přínosná, nebo jen zatěžuje jeho pozornost."