Přihlášení
Uživatelské jméno / e-mail
Heslo
Registrace
Napsat recenzi na můj vůz  +Vložit inzerát

Toyota C-HR 1.2 Turbo: dospělí ji zbožňují a děti nenávidí

Testy
Michal Štengl | 20.03.2017
dalších 10 fotek
foto: Michal Štengl
Kompaktní crossover od Toyoty asi způsobí v rodinách nejeden problém, tedy pokud v něm hodláte častěji převážet děti. Hrozí totiž, že z nich uděláte závisláky na tabletu.
Toyota C-HR je bezesporu asi nejvýraznější auto, které se na našich silnicích za poslední dobu objevilo. To, že ho má na svědomí značka, která je u nás synonymem konzervatismu a nudy, je jasným důkazem, jak se všechno v automobilové branži v poslední době mění. Kdo by ještě před pár lety řekl, že skoro všichni budou chtít sedět vysoko (jeden z nejčastějších argumentů nákupu SUV) a že Toyota bude dělat krásná a emotivní auta.


Jako z kosmu

Osobně se o designu aut moc nerozepisuji, protože to považuji za subjektivní záležitost. U C-HR se tomu ale člověk nemůže vyhnout, protože tohle auto prostě vybočuje ze všech trendů a směrů. Podobné haló naposledy způsobil Nissan Juke. Trochu v něm vidím nová SUV a crossovery od Lexusu (luxusní divize Toyoty), každopádně Toyota vytvořila auto, za kterým se úplně každý ohlédne. Boží, úžasné, krásné, Ježíši, to by mi slušelo, to chci. Přesně takové reakce, ber rozdílu, zda šlo o muže či ženy, jsem slýchal od svého okolí, kamkoliv jsem s C-HR přijel. Na první pohled se tváří jako kupé, je to pětidveřový crossover.


Jak je to s těmi dětmi?

Přestože se C-HR navenek tváří hodně stylově, což se ne vždy podaří skloubit s praktickou stránkou věci, uvnitř nabízí plnohodnotný prostor pro čtyři cestující i slušný zavazadlový prostor s 377 l. Vpředu jsem to očekával, ale vzadu mě to mile překvapilo. Čekal jsem, jak budu hlavou v neustálém kontaktu s čalouněním stropu (měřím na výšku 184 cm), a ono nic. Nicméně design si tu přeci jenom vybral krutou daň. Když už se posadíte do sedaček, aniž byste se bouchli hlavou o rám dveří (ten je hodně nízko), tak na vás ve chvíli, kdy za sebou zavřete dveře, padne lehká deprese. Okamžitě se totiž setmí, jakoby se zatáhly závěsy. Potíž je ve sklech ve dveřích. Ne ale v tom, že by byla příliš zatmavená, jsou ale malá. Kvůli umístění klik dveří v rámu oken totiž v úrovni hlavy převažuje velká plastová plocha. Výhled z auta je prakticky nulový, což nedělá dobře hlavně dětem. Takže pokud jim v autě zakazujete koukat do tabletu a nutíte je, aby se dívaly z okna, v C-HR jim iniciativně raději dobijte baterii, aby vydržela co nejdéle. Nebo je naučte v autě číst. Jenže to ne každému dítěti dělá dobře. V souvislosti s výhledem jsem si u C-HR všiml ještě jedné věci. To, že člověk nevidí dozadu, jsem při pohledu na zadní sloupky tušil. Občas mi ale hlavně ve slunci vadilo, že se v čelním skle u A-sloupků zvláštně láme obraz, což je docela nepříjemné.


Futurama i uvnitř

Také přístrojová deska je na Toyotu celkem rafinovaně tvarovaná. Jako jeden z mála se dnes stále drží klasických analogových přístrojů, displej ale nechybí, a to dotykový na středové konzole. Infoteinment systém není úplně nejrychlejší na odezvu, není však příliš složitý a zajišťuje dnes už nezbytné spojení s internetem, resp. chytrým telefonem. Oceňuji samostatný panel ovládání klimatizace.


Hybrid nebo benzin

Zájemce o C-HR má při výběru motoru relativně jednoduchý výběr. Hybridní pohon, převzatý s úpravami z Priusu, je u Toyoty téměř povinností. Dokonce ani absence turbodieselu už dnes tak nevadí, protože aféra Dieselgate a následný „hon na čarodějnice“ postupně mění vnímání veřejnosti vůči naftovým motorům v osobních autech. Druhou a (zatím) poslední možností je benzínový turbomotor o objemu 1,2 l, který disponuje 85 kW (116 k) a točivým momentem 185 Nm. A v tom vidím tak trochu kámen úrazu. Byť se C-HR tváří jako malý crossover velikosti Renault Captur, rozměry se řadí mezi kompaktní SUV. Karoserie má sice velmi slušnou aerodynamiku, nicméně auto váží 1,5 tuny, takže výsledná dynamika je spíš průměrná. Stovku zvládne za 10,9 s a jede 190 km/h. Kamiony vás v kopích předjíždět nebudou, nicméně možnosti malého, byť přeplňovaného motoru jsou omezené. Spotřeba se pohybuje mezi 6,0 až 7 litry, dlouhodobý průměr se zastavil na 6,7 l/100 km, což je na malý turbomotor v SUV celkem málo vídaná odchylka od továrních hodnot (5,9 l).


Podvozek rychlejší než motor

Náš stesk nad nedostatkem koníků pod kapotou vychází z toho, že podvozek C-HR by zvládl mnohem početnější stádo, protože je skvělý. Jízdní vlastnosti auta jsou vynikající až zábavné (však má také vzadu víceprvkové zavěšení), a to nikoliv na úkor jízdního komfortu. Toyota si uvědomila, že vyrábět jen spolehlivá auta nestačí, že zákazníci chtějí i emoce a radost z jízdy. A ty jim C-HR částečně nabízí. Tak teď už jen nabídnout silnější motor, protože funkce iMT (inteligent Manual Transmission), která automaticky při podřazování dává meziplyn, toho moc nezachrání.


To chci

Jsou auta, u kterých člověk nevysedává po nocích a nesrovnává ceníky konkurence. Prostě to auto chci, ať to stojí, co to stojí. A to si myslím bude i případ Toyoty C-HR. Základní cena není nízká, začíná na 489 900 Kč za stupeň Live. Jenže v seznamu výbavy jsme našli takové věci jako adaptivní tempomat, hlídání jízdního pruhu, klimatizaci nebo rádio. Pokud chcete, aby auto vypadalo jako na fotkách, chce si to ještě připlatit za paket LED (full-LED světla). A ten je dostupný až od třetího stupně Dynamic, který se prodává od 579 900 Kč. Manuální převodovku lze vyměnit za variátorovou převodovku Multidrive (+50 000 Kč), s níž existuje jediná šance mít pohon všech kol (+60 000 Kč). Jenže ten se váže pouze k nejvyššímu stupni Executive, a to už cena C-HR vyletí až k 719 900 Kč. Není to málo, ale za tu parádu to stojí.


+ design
+ hravé jízdní vlastnosti
+ vnitřní prostor
+ spotřeba motoru
+ přesná převodovka
+ komfortní podvozek


- výhled dozadu
- malá okna v zadních dveřích
- chybí silnější motor
- malá palivová nádrž


technický popis

karoserie
typ SUV


rozměry a hmotnosti
délka (mm) 4360
šířka (mm) 1795
výška (mm) 1565
rozvor (mm) 2640
rozchod kol vpředu (mm) 1550
rozchod kol vzadu (mm) 1540
světlá výška (mm) výrobce neudává
provozní hmotnost (kg) 1425
maximální hmotnost (kg) 1845
počet míst (os.) 5
objem zavazadlového prostoru (l) 377


motor
typ zážehový přeplňovaný
počet válců 4
zdvihový objem (ccm) 1197
kompresní poměr 10,0:1
max. výkon kW (k)/ot./min. 85 (116)/5600
max. točivý moment Nm/ot./min. 185/1500-4000


výkony
max. zrychlení (0-100km/h) s 10,9
max. rychlost (km/h) 190


spotřeba
město 7,4
mimo město 5,1
kombinovaná 5,9
CO2 (g/km) 135


převodovka
typ převodovky manuální
počet rychlostních stupňů 6


palivová soustava
benzin
objem nádrže (l) 50


Přenos hnací síly
pohon předních kol


zavěšení kol
vpředu víceprvkové
vzadu víceprvkové


cena
cena testovaného vozu bez příplatkové výbavy (Kč) 579 900 Kč




Hodnocení


brzdy 1,5

design 1

dílenské zpracování 1,5

dynamika motoru 3

jízdní komfort 1,5

ovladatelnost 1

prostornost 2

pružnost motoru 3

řazení 1

řízení 1

sedadla 1,5

spotřeba 1,5

výhled z vozu 3,5

zavazadelník 2

Hodnocení 1,79
Hodnocení článku
3.6 z 5 (72%)
Hodnoceno: 14x
Ještě jste nehodnotil/a
Tagy
Diskuze
Koloss, 21.03.2017 15:26
Tohle auto poměrně často vídám v šedivé metalíze a vypadá opravdu hezky (tedy přesněji mně se líbí). Jenže ta klika v zadních dveřích, to je totální kravina. Nejen že si to neotevřou děti, ale vypadá to blbě. Trochu podobně, jako když na Roomsteru nepasovalo zadní okno k přednímu, tak tady klika vzadu nepasuje k té vpředu.

Ale jak vrchol hnusu považuju sedadla. Zejména ty zadní, proti tomu byla sedačka vzadu ve Škodě 120 alespoň nějak tvarovaná. Tohle je prostě LAVICE navíc potažená potahem koupeným s ohledem na co nejnižší cenu v prvním hobbymarketu, který se namanul po cestě. Přední sedačky jsou jen o chlup lepší.
vstoupit do diskuze
vložit příspěvek do této diskuze
Nejčtenější články předchozích 7 dnů